První pohled

Život jak rutina mi připadal,
nic a nikdo mi nescházel.
Pak ... jako blesk z nebe
... uviděl jsem Tebe.
Ze začátku obyčejná holka malá,
však už vím, že nikoho jako Tebe neznám.
Vůně Tvá ... nejsladší, lákavá
a v krku peklo mi nastává.
Řeže, bodá, pálí, mučí mě ...
svou vůli napínám ať sedím nehybně.
Prsty zarývám do dlaní,
jediný nádech hrůzu mi nahání.
Oči jak uhel černé,
od žízně co stravuje mě.
Netvor ve mně se raduje,
že už brzy ... co chce dostane.
Tvou krev, horkou, sladkou ...
Ne! Dost! Zadržím chuť naléhavou.
Jen jednu jedinou hodinu. To vydržím!
A pak ... jak nejdál mohu ... poběžím.

Ach ne ...

Sto způsobů teď napadá mě,
sto způsobů jak dostat Tě ke mně.
Nabídnout pomocnou ruku.
„Ukážu Ti další školní budovu.“
Ne! Otcovu tvrdou práci nezničím.
Nezklamu jeho důvěru činem tak odporným.
Nenápadně odvést Tě stranou,
zmást jednu cestu s jinou.
Ne! Svou rodinu neohrozím.
To raději v těch plamenech shořím.
Dva mizející pláště v dálce,
vše proběhlo by tak hladce.
Nikdy! Mysli na svou rodinu!
Nezničím ... ne ... tou zrůdou už víc nebudu.

Nakonec ... zvonek mě zachránil.
A byl jsem pryč ještě než odzvonil.

Čerstvý vzduch, auto a rychlost ...
uteču ... netvor ať má klidně zlost.

Daleko, v horách a sněhu,
daleko od dívky z jejího dosahu.

Nikdy bych nevěřil, že jedny oči čokoládové ...
a má existence zcela jiný směr a chod dostane.