.. zvu tě na zmrzku ..

Mužů tě pozvat na
chladnou
v zelené barvě tajně skrytou
už od dětství
nám chutí vrytou
třeba bychom
snad v poledne
jen co si zvon
odbude své bití
údery srdce v ozvěnách
až za ucho chytí
a den se rozhlédne
k malému stolku v podloubí
tam v rohu
pod obrazem koní
kde stará značka
bez nátěru
cloní

slunci co umí tím svým darem
v nejvýšším bodě nad hlavou
smetanovou rozkoš taví
slzy poplavou
nejedné dětské duše hravé
kornoutek špičkou do mraků
gesto odmítavé

tak raděj v porcelánu
po kopečku dejte
a do ohybu slunečník
rád rozdělím se
každý jinou
šťastný trosečník
co na tvém ostrově
co ztroskotal moc rád