EFEKTNÍ HRY

Dík za milé zastavení, Jiří – nač se žinýrovat, kvůli tomu prozpěvování svých pravd nás to přece baví :-D Angličani mají Hyde Park a my svůj poetičtější Liter. Hlavně aby admin co nejdřív zase zprůchodnil ty rozkopané cesty, než si jejich přeskakováním zlámeme nohy… ;-))

13.04.2015 10:31:05 | Amonasr

:-D

13.04.2015 10:29:35 | Amonasr

Někdy jo a někdy ne ;-)

13.04.2015 10:25:37 | Amonasr

Mluvíš mi z duše, Gabrielo, díky :-) Tož tak to nejspíš je… ;-)

13.04.2015 00:02:53 | Amonasr

Ano, Zdeno, také si to myslím. A to jsem také měl na mysli - to předem vypočítané na efekt, za každou cenu něčím ohromit. A pozná to myslím i vnímavý čtenář (divák), když si to tak jen na něco hraje a nejde to z hloubi duše ;-) Díky za milou návštěvu i komentář :-)

12.04.2015 21:36:25 | Amonasr

Docela Tě chápu, i když i abstraktní věci mě někdy okouzlí, ale musím za tím něco cítit. Tohle je asi věčné dilema, kde jsou hranice umění. Zvlášť v tom výtvarném je dnes asi velké zmatení a propast mezi tím, co kunsthistorici za umění označí (opičí se podle těch, co na to mají celosvětový „patent“), a co nějak osloví i běžného diváka. Já osobně se domnívám, že když umění téměř nemá přirozené publikum (kromě pár snobů), tak je něco špatně. A není asi náhoda, že na některé výstavy se stojí fronty a tam, kde se vystavuje to současné výtvarné umění, je často jak po vymření. Znám i případy, kdy uklízeči zpod jednoho moderního díla v NG odklidili pár opadaných kousků tvárnic a nikdo kompetentní si nevšiml, že dílo už není kompletní, a naopak před jednou vernisáží jakýsi kunsthistorik obdivoval pozoruhodnou instalaci, kterou těsně před zahájením následně uklízečka odvezla, protože to opravdu byla jen smetená hromádka odpadků :-D Nebo jsem byl svědkem, jak jeden uznávaný kunsthistorik s obrovským despektem dehonestoval výstavu jedné zahraniční autorky s tím, že je to kýč a že to do renomovaných (konkurenčních) prostor nepatří, a za další dva roky její dílo vynášel na vernisáži do nebes, když bohatý manžel výtvarnice zaplatil výstavu přímo v jeho galerii. Až mi za něj bylo stydno, když jsem ho poslouchal :-D Tenkrát jsem pochopil, že ani v umění není radno ctít jakékoliv autority a člověk si má dělat názor pokud možno sám, klidně i s přihlédnutím k názoru „znalců“ – líbí, nelíbí a basta :-D

12.04.2015 21:18:29 | Amonasr

efekty v životě maskují pod sebou zpravidla „cosi“,
efekty v tvorbě často zakrývají prázdno, zkrátka se jen nosí :-)

12.04.2015 19:35:06 | Amonasr

I ty nejlepší světové orchestry používají někdy chrastítka, tak proč ne občas amatérsky a s chutí i my :-D

12.04.2015 19:33:54 | Amonasr

Jardo, děkuju za tip a za ocenění „řemesla“, čehož si od Tebe zvlášť vážím. Jen tohle není myšleno jako dehonestace nás amatérských básníků na Literu. Je to spíš reflexe brakovosti současné profesionální popkultury, resp. převážné části profesionální kultury vůbec, která sklouzává stále víc k povrchnosti a stává se stále víc byznysem než opravdovým uměním – stačí se podívat na ČT, většinu programů divadel, kin atd. atd. A literatura (poezie) apod. mají podle mne spíš reflektovat skutečnost, rozkrývat její hlubinnou podstatu, rýpat do ran, dráždit svědomí, provokovat apod., nikoliv ukazovat východiska – to už je věc spíš společenských věd, zejména filozofie…

Souhlasím, že amatérská literární tvorba je věc chvályhodná a pokud ze sebe někdo nedělá jediného opravdového umělce či znalce, což už je jiná kapitola a ponechám to tentokrát bez jízlivého komentáře, tak mnohdy i ta zdejší tvorba je možná mnohem víc reflexí skutečného života, než ta profesionální, co na nás řve a útočí ze všech možných stran. A myslím, že z mého účinkování tady je dobře patrné, že se tu cítím až na vzácné výjimky v dobré společnosti :-)

Tak to jen na vysvětlenou ;-)

12.04.2015 17:34:42 | Amonasr