V záplavě paprsků žhavého slunce
na mě jsi lásko čekal,
líbal jsi vášnivě i krásně lehce
a jemně ses mě dotýkal.
Svůj pohled v tvém jsem utápěla
skoro nestačili jsem s dechem,
když naše těla se touhou chvěla
a ohromná vášeň hrozila výbuchem.
Když na nebi první hvězda se objevila,
krásně něžně sis mě vzal,
pevná půda pod nohama se vytratila
a my vydali se po cestě rozkoše dál.
Nevím, kolik bylo na nebi hvězd,
když vrátili jsme se zpátky,
i příště nechám se tebou unést
do pohádkové říše lásky.
A co kdybych ti nějaký ten "domácí úkol" zkusila zadat? Napadá mně, když nám právě prší... téma úkolu tedy zní: "Píseň deště"
Držím palečky, určo napíšeš hezkou básenku;-)
22.05.2007 18:22:00 | Nikytu
Láska co tvoří závratě,
se vrací vždycky zas,
připomene ji hvězdné nebe,
to lásky něžné čas.
Básnička plná něhy.
22.05.2007 07:12:00 | frany73