Vzpomínám na to ráno,
kdy jsem se probudila vedle Tebe.
Bylo mi tak příjemně -
žádnej pocit, kterej zebe.
Byl to krásnej pocit -
spát celou noc po tvém boku,
a v té chvíli věděla jsem jistě,
že má loď lásky zakotvila v doku.
Žel poprvé - a naposled
bylo to úžasné raní vstávání,
život se pak rozhodl
udělit mi v lásce zklamání.
A teď chci zvednout kotvu,
která tam nutí tu loď stát,
chci ji přesunout někam jinam
a ne jen tebe pořád milovat!
Nebo “možná“ chci... ale ne tímhle novým stylem...
jak nemám rád koncovky typu -ej, tak tady mi to nějak sedlo... :)
přímá i v přirovnání... tahle se mi líbila...
13.07.2007 11:55:00 | Tömätäri
jj moc pěkný...jj a jak tam píšeš že tě pochopí jen někdo kdo přežívá tak to asi budu jedna z těch :D....no ale nevadí...spis vadi....ale ted to nebudu resit...jj a dik za hodnoceni :)
18.06.2007 17:23:00 | DIDADA
nemám ráda změny - "nové styly"... máš to moc pěkný a drž se básniček, mě hodně pomáhají uspořádat si myšlenky v hlavě. Život je pak mnohem hezčí a srozumitelnější.:-) Měj se
12.06.2007 10:38:00 | Livie