Slunce zapadá a na odchodu
zapaluje ještě oblohu.
Vlaštovky se na poslední chvíli
snaží nasbírat letové hodiny,
hřiště pod nimi už je dávno prázdné
a náš pokoj se topí v růžové...
Byt pomalu utichá.
Všichni nezletilí
nájemníci
už leží v postelích a spí... doufejme.
Sledujem televizi,
ale je to jen kamufláž...
celí nedočkaví
čekáme, až to bude jisté.
Signální vlajku, upředenou
z polibků a kradmých pohlazení,
jsi vyvěsil už odpoledne,
abych mohla
ozdobit svoje srdce
a toužebně vyhlížet večer ...
Vyjde to ... nevyjde ?
Nezáleží to na nás,
stejně jako za svobodna.
Opravdu ... už je všude ticho.
Teď už jen pozamykat
troje dveře, a pak ...
„Mamííí, mě se chce čůrat !“
Tak zas nic... :o(((
Píšeš báječně! Budu se ráda vracet. A letové hodiny vlaštovek?!! Bomba! :-)))
15.06.2007 13:47:00 | Judita
Jooo, aj taká je nekdy tá erotika, škoda, už to bylo dávno.
Né ta errotika, kutňa, to že sme naše děcka moseli dat čurat.
15.06.2007 11:13:00 | stryc
Život sám. Ale ta poetika před tím je nádherná.
Vlaštovky se na poslední chvíli
snaží nasbírat letové hodiny,
.... líbí!
Slunce zapaluje oblobu a náš pokoj topí se v růžové
.... líbí!
jako fil :-)
14.06.2007 16:43:00 | Rybí_kost