Píšu ptačím perem
namočeným v krvi
obklopena šerem
o tom žes byl prvý
co uloupil mé srdce
na oplátku dal mi své
a unesl mě sladce
řekou lásky překrásné
Píšu nehtem v prachu
vím asi bych neměla
přec jsem plna strachu
a nevěřím si docela
že já jsem ta pravá
že nespletl se osud
že štěstěna hravá
to vše co mám dosud
nevezme si zpátky
bez jediného slova
vždyť život je krátký
a nejde začít znova
Nádherné. První čtyři řádky prostě chytnou a nepustí a celá druhá sloka člověka převálcuje svou pravdivostí a poctivostí.
06.08.2007 17:56:00 | Bard