Stín mi káže kam za láskou jíti mám, smysl tvého moudra se odvrací, kráčím s tebou do ráje, myšlence se vracím , uč mě lásko prosím, něžným dotykům. Proudem mého elixíru ochutnáváš život, přec tě mám rád živote, i tebe zlá bído. Šátkem oči překryjí Ti, abys sníti mohla, až proniknu do tebe abys krásně zvlhla. Neřesti já živ jsem bolest mou sestrou má být, duši jsi mi vzala tělem proklet odcházím a to mě moc mrzí, tys musela jít, mě zůstali slzy. Chtěl jsem spoutat naše těla, ale dobře mi tak, dnes již víme, že ujel nám vzpomínkou z ráje vlak. Překročit a jíti dál, do hrobu lze vzpomínky dát , Madonna vždy stála s námi rozkoši a slasti, kdos učinil zázraky že jsem potkal tebe. Nic nebylo, pohledem do dálek, představou a fantazii moudrost nebe , co je spravedlnost , co je křivda i ta pravda čistá. Co slitování a soucit??Bolest káže kdo na kříži?
Naprosto úžasné, dokonalé....já ani nemám slov. Kdyby mě tohle někdo napsal tak bych si toho nesmírně vážila. Je to krásné, kvalitní dílo na úrovni skvělých básníků.
27.07.2007 12:04:00 | Malinka