Přes práh srdce
Přes práh srdce
Lokty pokrčeny v objetí
a já v nich ležím ti
sálající teplo a těžký dech
skutečnost předběhla
i sny na křídlech...
prsty ti hladím vlasy za krkem
máš zavřené oči
pod čelem běží touha úprkem
jen si ji přečíst...
Jen...
Noc pokročila v šumotu času
hvězdy se posunuly
jsi tak blízko
ve snech si nesu
už navždycky
tvoji přítomnost
a tohle místo...
kapky jež skanuly z tvého čela
a láska, jež se připomněla
tak blízko jsem tě měla
tak blízko, jak jen šlo
dotkl ses mi srdce
nesmělou něhou
i vášní beze slov...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Xavian - děkuji za ohromný komentář :-)....láska má velkou moc a někdy se jí předčasně vzdáváme pro příliš velkou pýchu a nedostatek pokory...jenže je tak těžké být v tomhle dobrý....většinou jsme příliš "lidmi" ...
24.08.2007 20:59:00 | Verena
K tomuhle by každý komentář byl jenpoloviční, mdlý, nemastný neslaný. Používáš krásné slovní obraty, ta básnička přímo dýchá a tepe životem, prodchnutá láskou. Podobně se člověk cítí, když stojí v nějakém obrovském chrámu a padne na něj nevyslovitelná úcta a pokora.
Klaním se, klaním k Matce zemi,
básnířko z Literu,
jsi z mála těch, kdož září mezi všemi,
z Tvého snu stěží se proberu...
Láska hory přenáší, přeju Ti, abys byla jen a jen šťastná;-)
24.08.2007 16:38:00 | xavian
