Loučení

Rozmočená slova dusíváme v dlaních,
když nosíme je zpátky k nádraží.
Noha nohu mine
a pomine
to naše setkání, dotyk i hra.

Zapadá deštěm, 
se dnem pohasíná
a pak už vedou domů trochu jiná poutka
než dlaně a ...

Slyšíš?

Je to možná naše vina,
že slova v dlaních
a ve vlasech myšlenka
třeba o šťastném konci, 
co nekončí,

možná

slyšíš?

přece skončí.

Nevyslovena.

Já i ty.

(a ještě jí zamáváme)