Víš...příliš pozdě

Anotace: Věnováno někomu, komu jsem moc ublížila, ale nejvíc jsem ublížila stejně sama sobě..teď to vím.

Ztráta tíží mě skrze celým rokem,
stopy lásky nezalepí nikdo náplastí,
žiješ ve mně každým dalším krokem,
miluješ ji, kéž by ze známosti,
smutek vlévá se mi do kostí...

Bolest pálí celé mé ztýrané tělo,
čekals, čekala jsem, nastal ale její čas však,
v konec náš se mi věřit nechtělo,
však nemýlil mě zrak,
když držels ji za ruku pak...

Pak...marně hledala jsem staré city,
city tam, kde už je odnesl dávno rozum,
moje vášeň a pýcha zůstaly zbytý,
slýchám "žiju nově, žiju líp,
taky se už dál posuň,
vzpomínky na mě odsuň"...

Pro mě se zastavil svět s Tvým odchodem,
dýchám čas našich minulých životů,
věřím,neuspěchám smutek, nechodím podchodem,
žiji z Tebe, i když už rok nejsi tu...
je pro mě příliš pozdě...