Miláčku,
zdál se mi sen.
Byla jsem šťastná
v něm...
Zamilovaná.
On-
měl tvoji tvář,
a já věřila
v nekonečnost
a držela stráž,
že naše láska je věčná...
Bude věčná!
Ách tak spokojená,
vděčná,
šťastnější než kdykoli dřív.
A zničeho nic-
najednou, jen tak
řek a zýv:
"Bojím se smrti"
s gestem znuděným
a na půl dechu
má odpověď:
"Neboj,
Já jsem smrt"
*
Pak-
ve stejném štěstí
jsem se vzbudila.
Taky se mi dneska zdál sen- o tom, na koho nemůžu zapomenout- a v tom snu jsem předstírala, že spím...abych se nevzbudila...a nevěděla, že to je jen sen...zvláštní, co si mozek dovede vymyslet...
03.09.2007 20:57:00 | Veru