Anotace: Omlouvám se, ale stejně nikdo netuší, jak moc to já prožívám! A přitom, asi nejspíš i chci!! Nejde zapomenout...
Chladná krajina bez citů,
Rosa jak střep lesknoucí se,
Minulost bez pocitů,
Ten stav zažíval tonoucí se…
Jeho srdce krvácí,
On zjistil, že lásku svou ztrácí…
Když tu nad horou,
On uviděl svou milou…
Tu z nebe přišla síla,
V tu chvíli je silná jeho víra,
Víra v její lásku,
Pocit, on bude mít svou krásku…
Přec mu říkám,
Jsi blázen,
Prý, je jak sladký hrozen..
On prý doufá,
Ten blázen si troufá...
Amorův šíp protnul jejich srdce,
Duše společné spinkejte sladce….
Líbí se mi první sloka, střed je o něco slabší...ale poslední verše jsou opravdu vydařené...:)
04.10.2007 19:11:00 | Severka
Díky za vzkaz. Ale musíš prominout, poezie není můj šálek čaje a tak to asi ani nedovedu správně ohodnotit. Báseň je to hezká, smutná, ale jak říkám. Já to hodnotit nedovedu, takže blíž se k tomu nemůžu nijak vyjádřit. Nicméně za pochvalu mojí tvorby ti moc děkuji a budeš-li mít náladu, čti moje povídky dál. I tobě přeji hodně inspirace do dalších prací.
01.10.2007 16:45:00 | Aliwien