Láska z mramoru
Láska z mramoru
Těch zklamání! Já dala jsem již "sbohem"
všem mužům, až krutě, bez váhání
Jen On, model krásy pod mým krovem
ten atlet na podstavci mramorovém,
při vášně žáru, já znám jím dosud plát
jak prosnívám svá nesplněná přání,
chladným zrakem netečně zří kolem,
tvář jeho nezná pocit zčervenat
a na těle sval nepohne se ani
Kéž chladu marných dnů zjasněla by šeď!
My oděni jen v lásky jemný plášť
čas ospalý nás nikam nepohání
Tak naděje bdí, on kývne, právě teď....
Žel, nedočkám se. Proč marnou budit zášť,
jen odklad přán našemu milování
Ten předklon ztrnulý, ruka svírá disk,
realita co se mnou nemazlí se,
však nechci ztratit to falešné zdání
že cítívám jeho pevných paží stisk
byť vetché lano věku na převise
sotva slib nového je vinobraní
Snad jednou spatřím v jeho gestu strohém
zachvít se sval, chci brát to za vyznání,
erupci vášně v těle mramorovém
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Promiň, Jiří, ale zdá se mi, že sochám více přeješ lásku, než lidem. A to je mi opravdu líto. Nehodnotím. Není proč..opravdu, promiň, mrzí mne to.
19.10.2007 23:19:00 | Mirka Hedbávná
od dětství
pro mě znakem lásky
bývalo teplo dlaní
a oči co se usmívají
když nade mnou se sklání...:-)
15.10.2007 21:29:00 | no
Možná, že antický má vzhled,
však přesto chladný na dotek...
pro někoho je přitažlivý,
mnohý ocení klenot jiný...
těžko pro city radu dát,
v každém zní jinak "milovat"...
:o)
15.10.2007 20:04:00 | Cecilka
popis kamenů ted asi frčí.. přečti si mou kdybych byla kameníkem ...
(nebo Tě inspirovala k této? tak to fajn)
13.10.2007 23:09:00 | ni.va
Laska ma spoustu tvari... moc hezky o tom pises...preji Ti jen to dobre.
13.10.2007 13:04:00 | carodejka
