Kráčím ulicí,
kde lampy přestávají svítit,
snad přestanu se již v životě mýlit.
Sním o větách,
které chtěl bych jednou slyšet,
být jen kousek výš,
ať mohu lépe shlížet.
Shlížet na svět,
jenž umí nejen smutek dát.
Chci vlastní sen jen žít,
co umí tváři úsměv vykreslit a srdce štěstím naplnit.
Ne, nechci to vzdát,
musím se životem těžkou hru hrát.
Ač nesvítí mi lampy stále,
jdu dál, snad světlo opět vzplane.