Kráčeli metropolí
se vznešeností
svých citů
domy jim tančily
v očích
srdce
poskakovala
jako barevný míč
poprvé se
dotknul jejích úst
nevěděla
co s tím si počít
v tom mraveništi
lidského hemžení
nedbal
říkal
samé
samozřejmosti
den se již trochu krátil
tam v uličce
ve stínu srdcí
při tichém proslovu
znějících
vteřin
tajemným škrtem
na tabuli černé
sněženkou křídy
odešlo
panenské mládí
* * *
Je pěkná..opravdu se ti povedla, Loto, ale cítím z ní smutek... a to mi je líto...protože...však víš :-)
17.10.2007 23:28:00 | no
Opravdu není k předchozímu co dodat.Není na modrých stránkách nikdo,kdo by měl tak úžasný cit pro stavbu básně,pro barevnost a metaforu.Myslím,že by stálo za pokus vydat sbírku.
17.10.2007 07:42:00 | rolon
Asi není co dodat.Předchozí komentář je naprosto přené vyjádření toho,jak Tvou poezii vnímám i já.
17.10.2007 07:35:00 | Těšínský
Úchvatné rozjímání.Tvá poezie je opravdu mimořádně vypovídající a obdivuji,jak dokonale navozuje atmosféru prožitku.Připomíná mi hudbu i s ozvěnou v chrámové lodi lidské duše.
17.10.2007 07:33:00 | lacrimae