Lovec a šelma IV

S packou ošklivě od pasti poraněnou
zůstává šelma v bezpečí úkrytu,
neschopná lovit, zesláblá hladem,
rozhodla se vyrazit na lov za úsvitu.

Noc už končí, hvězdy na obloze blednou,
ve vzduchu je cítit příchuť rána,
při každém našlápnutí tlapka bolí,
je však instinkty predátora hnána.

Přikrčená a ochromená bolestí,
prodírá se křovím, sleduje každý pohyb,
nasává pachy vyskytující se ve vzduchu
že hledá ten lovcův, o tom není pochyb.

To on nalíčil tu zrádnou past,
aby mohl svou kořist hrdě ukázat,
nerada vzpomíná na ten osudný den,
tu chybu už nesmí nikdy udělat.

Vítr se otáčí, přináší pach lovce,
nastává okamžik překvapení,
jde směrem k ní, jakoby svět nevnímal
a v jeho očích žádné slitování není.

Znatelně jeho tělem zmítá zlost,
ve tváři jsou vidět znaky rozrušení,
má rázný krok a prach botami víří,
něco tu nehraje, zbraň v jeho ruce není.

Ukázat se či má zůstat skryta,
šelma váhá, mohla by zaútočit,
má šanci na výhru, nechat ho minout
a několika pohyby za krk mu skočit.

Je hladová, slabá a tlapka opět bolí,
najednou chybí ji vnitřní jistota,
pomalu opouští úkryt z křoví,
ten pohled do očí je jedinečností života.

To když lovcovy oči září a ona ví,
že mu chyběla...