Že by to byl jen přelud
pouhý
co zrodil se z mé velké
touhy
Vidina co za ranní rosy
kosí
sny hluboké jenž mívám
v noci
Růžová víla s černým
štítem
ta která prosívá slzy
sítem
Chladné pak ráno nese
sebou
jen vlhký vítr a tváře
zebou
Pohladíla mi mozkové zavity, takovou kapalinu bych si dala líbit častěji!
31.10.2007 11:23:00 | sluníčko sedmitečné