Zítra....

Jsme od sebe jen pár světelných let.
A ještě ráno jsme se milovali.
Ležíš v bílém povlečení nasáklým levnou dezinfekcí,
zatímco já plním naši rohovou vanu slzama.
Nedostal jsi večeři a od půlnoci se nesmíš ani napít a já s tebou klidně budu hladem navěky.
Zítra máš na několik desítek minut řízeně zapomenout na celej svět, kdežto mě asi vyskočí srdíčko z těla.
Probuď se, hlavně se probuď!
Slibuju, že si tu bolest vytrpím za tebe.