Má nenaplněná touho...

Má lásko, je to už dlouho,
kdy slyšela jsem Tvůj hlas.
Má nejtajnější touho,
chtěla bych ho slyšet zas.
Tvá předpověď, že najdu si jiného,
byla špatná.
Má vzpomínka na Tebe můj drahý člověče,
je ostrá, ne matná.
Jsi vše, po čem celé ty roky toužím,
miláčku, lásko moje jediná.
Samotou se soužím,
tuším, kdo mě nejspíš proklíná.
Vím, že vlastní rodinu máš,
paprsku sluneční všech mých smutných dnů.
Celičkou celou Ty jediný mě znáš,
nenaplaněná touho mých tajných snů.
Chci Tě zpátky,
anděli strážný života mého,
zdolám i ty nejdelší zkratky
a zbavím nás oba všeho zlého...