Tíseň

Když telefon oněmí,
a mě sžírá tíseň palčivá.
Snad něco uloví,
má mysl slov chtivá.

Kéž ulpí v síti pavoučí,
aspoň jedno slovíčko.
Nebo se umučí,
v hrudi mé srdíčko.

Lhostejnost zabolí,
ze všeho nejvíce.
Snad slovo zahojí,
bolístek tisíce.

Proč jenom trápí mě,
ignorací svou.
Co jenom s ním děje se,
honí se mi hlavou.

Co jen zbývá mi,
než čekat i nadále.
Telefon svírati,
a doufat ve finále.

Hlavní střetnutí,
trpělivost donutí.
Snad lásku nepustí,
do žádných krajností...