Povadlá touha..
Povadlá touha..
koberce ze zlata rozváté,
a na rtech povadlá touha,
Příčina skrytá pod víčky,
Tě pevně k zemi poutá,
a stromům vzala dech,
Srdce chladné a kamenné,
světu připraveno na odiv,
když se slunce rouhá...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskmoc hezké obraty a myšlenky, vážně skvělé.
11.01.2008 16:18:00 | Morgaine
tohle je moc hezky... jasne ze obsahem a slovicky, ktery se krasne ctou a krasne vypadaj a krasne zni; ale je navic krasna i tou formou... jak ta slova do sebe zapadaji, neprecnivaji, rytmicky se doplnuji...zkratka jsem unesena:)
27.12.2007 20:22:00 | Radiii
Opravdu je moc krasna... takova jemna..
12.12.2007 19:25:00 | carodejka
krásná a taková ... v oparu.
11.12.2007 20:28:00 | před zkroucením
když slunce se rouhá * to se povedlo, moc moc..
09.12.2007 22:57:00 | kokeš od pana krbce
ne, tohle je krásné:))
09.12.2007 22:39:00 | Sunny
Poslední dobou u mnoha dobrých básniček vidím čím dál tím méně komentářů. Myšlenky mají asi taky zimní spánek. U mě tedy určitě. A tak ti ze svého vegetačního stavu vzkazuji, píšeš moc pěkně, jemně.
09.12.2007 20:35:00 | prostě Zuzana