Pomalu se ploužíš
Mými sny
Rozpoložený ve sklenicích
Vína.
Stékáš se
Po bílých papírech
Svěřuji se tichu
Že jsem dala
Že jsem vzala
Že jsem …
Že jsem.
Cítím
Zas a znova
Jak tvé rty
Šplhaj
Do nebeských výšin…
Opojená ve svém bláznovství
Čechrám vlasy
Jež mi nepatří
…
jak peří se snášíš
každou noc
k mému tělu
…
Tiše broukáš
Ukolébavku
S nejneuvěřitelnějším textem na světě
„miluji tě“
S víčky pevně semknutými k sobě…
Chci nevěřit.
Jak prázdno
V loži zemřelého
Jak prázdno
Ve vypitých číších
Jak prázdno
V mém srdci
…
Silná slova
Slabé holky
…
Nevracej se, milovaný.
prosím
Chci něco říct, ale nevím co. JEstli postačí, že se mi to líbilo...? A zanechalo to ve mně hluboký dojem!
10.02.2008 11:03:00 | Liss Durman
Co na to říct, když musíš mlčet, když slova ti od úst odtrhujou vlaky ujíždějící ti zas a znova před očima, když bezpečně stojíš ze závorou. Milá malá žužu, (na tebe to prostě sedí, na mě spíš to prostě) je to na tobě. On asi musí. A ty?
(BOX - číslo 5 žije - taky ti chcou asi něco říct)
09.12.2007 20:22:00 | prostě Zuzana