Prchám pryč z Tvých perutí,
mizím z třešní na Tvých rtech,
snad přemýšlet Tě přinutí,
až nepocítíš lásky vzdech.
Vzdávám hold Tvé osobě,
čerstvě posekané oční trávě,
vzdoruji však porobě,
miluji Tě - no však právě...
Utíkám jak voda v řece,
spěchám ze všech vloček touhy,
valím se dál z Tvého srdce,
šrám mi zbude, snad však pouhý.