co láskou jsme nazvali
již shořelo dnes
co vášní bylo a je
stále v srdci mém
odnáší vítr
jsme jako dva
co láskou žili
a co je dnes
jen slzy ze snů zbyly
chci ti být poblíž
když potřebovat budeš
né nebudu se mstít
ty jsi má žízeň
jen vraceti se budem
k chvílím co odvál už čas
ano bud mou láskou a inspirací
bud mím pramenem života
protože bez lásky žít nejde.
né pro mě, lásko
teda, tomu říkám kritika, ale já píšu pro radost, né proto abych vynikala originalitou...cítím a miluju, to je důvod k mému psaní..:-), no uznej..
21.12.2007 12:25:00 | Meriel
s prologem nelze než souhlasit;-)
když pominem to, že dílko přináší toliko emocionální výlev ale ne už obraznost či neklišovité metafory (jsi má žízeň, odvátí časem nebo prudká hořlavost lásky apod jimi určitě nejsou:-), tak sis mohl/a dílko aspoň před vložením přečíst..
hrubky a překlepy v počtu na délku dílka nevídaném: zhořelo, srci, szly, inspraci, mím či formální nesmysl "bez lásky se žít nejde"
no uznej:-)
19.12.2007 22:42:00 | melancholik