Lovec a šelma X.

Tělem projela jí palčivá bolest
a na chvíli k zemi ji srazila,
čekala lovce a ne takovou lest,
teď tlapa se jí krví zbarvila.

Naštěstí kulka jen kůží projela,
pouze svalu lehce dotkla se,
všechny důležité orgány míjela,
šelma ví, že schovat musí se.

Krev lízáním rány snaží se zastavit,
nesmí moc stop za sebou zanechat,
na krušné období musí se připravit,
uniknout život si nechce nechat.

Našla si výduť starého stromu,
čerstvý sníh napadal na její stopy,
byl to úkryt z dohledu domu,
slabostí se jí podlamují tlapy.

Oslabená upadla do spánku,
pak mužské hlasy ji probudily,
jejich pach ucítila ve vánku
a zjistila, že srub opustili.

Už několik nocí se přehouplo,
vystřídaných hrozivě tichými dny,
slunce občas z mraků vykouklo,
lovec je ten, kdo plní šelmě sny.

Zase vrací se ke srubu zpět,
starou rozbitou kůlnu míjí,
jak krásný byl poblíž lovce svět,
to vzrušení cítí na šíji.

Zaslechla zvuk padajícího prkna,
uskočila, strach zcela překryl bolest,
oslepil ji záblesk rozbitého okna,
ne, není připravená na další lest.

Do kůlny se tedy schovala,
vyčkává, co dál se bude dít,
tlapka do látky se zamotala,
cítí z ní pach lovce a chce snít.

Usíná a vidí přicházet lovce,
kéž nikdy nekončí ten krásný sen,
bez něj se jí už žít ani nechce,
netuší, co právě přináší den.

To lovec objevuje se na horizontu...