Další probuzení s kocovinou

Láska je někdy jako noční motýl-
s ránem umírá.

Probouzím se s kocovinou,
mám tě plnou hlavu
a přesto se nevzmůžu na víc,
než na sklenici vody a acylpyrin.

Klouzám po saténovém povlaku,
který studí jako strach
jestli se to vše doopravdy stalo,
nebo jestli to byl jen výplod horečnaté mysli.

Chci se znovu dotýkat tvé tváře,
chci dýchat tvými ústy,
chci vnímat každý záhyb tvého těla
a přeju si, abys také chtěla.

Za záclonou pozoruji krvavé slunce,
zvláštní, vlastně ani nevím,
jestli vychází nebo zapadá
a jestli je šťastné nebo není.

Láska je někdy jako slunce-
ztrácí se s večerem.