Srdce je jako pouťový balonek
a jeho vzduchem je láska,
zloba je jako plamínek
a v jeho blízkosti praská...
Bez vzduchu ztrácí svou podstatu,
odlétá do ztracena,
srdce které je bez citu,
vyprchá jako pěna.
Nenechte srdce okorat,
lásky je všude třeba,
to největší,co můžem dát,
láska je denní chleba.
Kazdému kousek z něj můžeme dát,
nasytit hladová srdce,
bez strachu,že by měl ubývat,
naopak,bude ho více.
Láska je jako oceán,
když do srdce se nepouští,
tak s přílivem nových rán
se ocitneme na poušti.
Jak vyprahlé zrnko písku
srdce se začne rozpadat
a přitom stačí pouze trošku
-víc úcty,více milovat...
krásné..jako všechny tvé básničky=)) hlavně "bez strachu,že by měl ubývat,naopak,bude ho více."... upně...optimismus=)
03.01.2008 19:53:00 | Simísek