Zimní smích

Byla zima, z oblohy se sypal sníh,
slyšet byl do dálky náš smích,
teplo sálalo jen z rukou tvých,
držel jsi mé dlaně ve svých
a nemusel jsi nic říkat...
... stačilo se jen dívat...

Chytali jsme sněhové vločky, obdivovali se jejich kráse,
bylo to jako krásný sen, co člověku zdá se,
kráčeli jsme nikým netknutou krajinou,
co nikdo neměnil by za jinou.
V tu chvíli byli jsme sami dva na celém světě...
... ale nebyli jsme osamělí...

Rychle utekl ten čas,
kdy jsem mohla poslouchat tvůj hlas,
lítostivé slzy tekly z očí mých,
ustal náš společný smích,
rukou jsem se tě naposledy dotkla
a do toho ticha vážně podotkla,
že ráda tě moc mám...
... neustále...