Lovec a šelma XIII.

Vydala se na opačnou stranu
než kam směřovaly kroky muže,
sníh ji chladil bolavou ránu,
vítr bodal jako trny růže.

Na kraji lesa narazila
na obydlenou zaječí noru,
pomalu se k ní přiblížila,
ač slabá, hlad měl sílu motoru.

V lese nějaký úkryt najde,
setkání s mužem riskovat nechce,
musí zesílit a možná vyjde
to, že nad ním potom zvítězí lehce.

Zatím lovec na druhé straně,
zase krásně volný si připadá,
hledí na zasněžené stráně,
vše jako v pohádce vypadá.

Už bude se muset zpátky vrátit,
stmívá se a mrazivá bude noc,
ve tmě mohl by se lehce ztratit,
těžko přišel by někdo na pomoc.

Spoustu zvířecích stop našel,
šelmě však nepatřila ani jedna,
u srubu do kůlny vešel,
tam v rohu stávala stará bedna.

V ní bývalo pár starých kůží,
teď v zimě mohl by je využít.
Jako podložku na tvrdém loži
a izolaci mohl by je použít.

Ve střeše díra, jak strom na ni spadl,
zakopl o trám a na něm plech,
náhle jeho pohled do rohu padl
a tam uviděl šelmy pelech.

Vyběhl ven, snad ji uvidí,
netušil, jak chyběla mu moc,
možná víc, jak společnost lidí,
příjemnější bude dnešní noc.

Zítra na druhou stranu vyrazí,
oprava kůlny ještě chvíli počká,
třeba na její stopu narazí...
.
.
K srdci přirostla mu tahle kočka.