HAD ZOUFALSTVÍ

Otupěle hledím vpřed,
budoucnost má chuť jak jed,
realita?Chladný led,
na srdce už prach mi sed´.

Celé roky jsem tajně doufala,
pro Tebe po nocích plakala,
nabízených lásek se vzdávala,
ostatním mužům srdce jsem lámala.

Na tvářích přibývá mi sůl,
osamělejší než v plotě kůl,
Tvoje láska?Zlatý důl...
Tvého srdce však jen půl.

Tvé závazky mě tolik tíží,
myšlenky mi hlavou víří,
bolestná ztráta se stále blíží,
had zoufalství do duše se plíží.

Dej mi naději-dál budu čekat,
před Bohem dokola prosit a klekat,
vlastních citů už nechci se lekat,
jen neříkej, že mám Tě nechat.

Přeji Ti chvíle šťastné,
každé ráno pocity slastné,
rozdíly malé, ne propastné,
vzpomínky milé, ne jen bolestné...