...možná proto, že jsem se Ti líbil,
nebo proto, že jsem Ti věrnost slíbil,
však jako věc sis mě vybrala a já se podvolil,
svou duši Ti ukrást dovolil.
Byla to chyba, však nelituju toho, že se stala,
kdy jsi se lásky navždy vzdala?
Na mě si svou hořkost vybíjíš,
pomalu, však jistě mé srdce ubíjíš.
Až Tě přestanu bavit snad mě necháš jít,
doufám, že pak zas budu moct normálně žít.
Inspirující - na krátký okamžik jsem cítila, jak mnou prošla vlna inspirace, tak nádherná úzkost mnou otřásla, a pak přišla ta zoufalá bolest, že motýl (myšlenka) nebyl polapen. Ale děkuji. Takhle báseň se mi z nějakého důvodu velice líbí - avšak nedokáži říct proč.
22.07.2008 04:29:00 | Durcenwe
ty jo supr a moc...najde se vždycky někdo kdo tě očaruje...i když zrovna ne v tom kladným podaní...
27.01.2008 20:40:00 | Yukki
moc, moc, moc pocitů, ale přesto je v tom i pměrně dost řečeno...
21.01.2008 18:02:00 | Santinan Black