Udiveně mlčím
a nemůžu uvěřit
že i vítr zná Tvoje jméno
a vzlyká ho potichu
do šumění deště.
Vidím rozmazaně
a nevím jestli brečím
nebo mi prší na tvář
a na hladině řeky
jsem se lekla odrazu tvých očí
než tě vlny odnesly
k ní
Nerozhodně stojím
a teče mi do bot
a zebe mě u srdce
nebe pláče se mnou
Nějak jsem zamrzla
v té tající zamilovanosti...
úplně vím jak se cítíš... podvedená, opuštěná, zmatená, sama a bezmocná, co nemůže zapomenout...
Ale ono zase bude svítit slunce...
22.01.2008 18:07:00 | Erion Fate