Nevím jak začít,
když chci ti říci,
ne slovy však
jak mám tě rád.
Lásku, která změnila se v smích,
slzy v řasách na očích.
prsty mé v tvých kadeřích,
vidím kvést růži na keřich.
A jsi-li snem, buď jen dál
jen neprobuď mé oči,
i když den je bílý.
Měsíc mi svíti na cestu
láska je jako krásná loď
plující černou oblohou
chci plout dál.
Náš život hoří jako svíce
a mrtví milovat nemohou
Zrazen láskou, pláču sůl
moře jsem naplnil
s nadějí, že to přebolí
kámen ze srdce jsem odvalil
Ze srdce trčí mi vražený kůl,
Vrátit to? Dal bych cokoli!
jen ať to přeboli!
ST za napsání, ale bolavá dílka nehodnotím, to snad ani nende. Velmi smutná básenka, hodně emoční, zvláště konec, až by snad aj slza ukápla ... Roboti hlásí BUL
22.01.2008 21:26:00 | NikitaNikaT.