Tma už padla
a ztichly ptáci,
růže zvadla,
život se ztrácí.
Na věži už půlnoc bijí,
i silnou duši obava svíjí
když teď v dáli vlci vijí
spříznění jak klubko zmijí.
Jen úplněk se chladně dívá,
až po zádech běhá mráz.
Daleko,daleko se láska skrývá
a hledání ti zláme vaz.
Hledej cestu jak jen můžeš
a překonej všechen strach.
Nebo osamocen umřeš
a zbabělost bude tvůj vrah.
Teď už není cesty zpátky,
přímo za ní musíš jít.
Ona není jen z pohádky
a víš,že bez ní nelze žít.
Překrásná básenka! Stoprocentně souhlasím! Jak se říká, víš, o čem píšeš. :-) MOC chválím (a jdu jí hned poslat pár lidem, co to ocení)! ST
07.02.2009 21:26:00 | Anita Buchtová