Síň rubínů

V síni rubínů je věčný chlad a přeci čas od času vejde teplo hřejivé v podobě dechu milenců, kteří se sice tiše míjejí, ale sny je již svázaly navěky. Je to místo jejich zkamenělých slz i moudrých sov, které vylétnou v nočním tichu, aby proměnily muže v řeku a ženu v jezero. Jen odlesk stříbra vln odráží jejich těla splynulá.

Řeka s jezerem splynula
aby v tichých vodách
naše těla našla klid
před večerem
ve kterém moudré sovy
roztrhají duši mou i tvou.

Tak stanem se řekou
i jezerem
protkáni sami sebou
chvílí snů
co zhmotnily se v čase budoucím.