KDYŽ…
když tělo chce,
a rozum se brání
když srdce bouchá,
jak splašené
když popadáš dech,
a utlumíš vzdech
když nechceš být skoupá,
a dlaně jsou zpocené
když perou se
v Tobě dvě podoby
první je ta mravná
pro okolí
a druhá schopna čehokoli,
zatím je ukrytá pod schody
když bojuješ v sobě,
a jen ztrácíš zbraně
když v nitru to křičí,
jak na Balkáně
když cítíš se ničí
a ubohá
a toužíš zavolat :
svoboda !
když daruješ,
a nevíš, co se stalo
když stane se,
divíš se
znala ses málo,
a to se právě ukázalo
po duši hladíš se,
šťastná…
MOC, ne málo
Dobrá básnička, pod kterou bych se i podepsal, teda myslím tí, že něco obdobného znám z vlastní zkušenosti.
23.02.2008 20:02:00 | Aka Kiss
taky jsem semtam rozpolcen..
jestli kariéra..
či náruč žen ..
když..
dostaví se pochyby..
co je a není vhod..
i když se mi to nelíbí
rvu se s mým druhým já..
jak o život .o)
23.02.2008 14:58:00 | Bean