Zradilo mě vlastní tělo
Zradilo mě vlastní tělo
Anotace: Co od toho čekat, když mě to napadlo zrovna ve sprše...:-)
Zradilo mě vlastní tělo
/už nejméně po sté/
Ve víru rozkoše
Jsem ztratila hlavu
/tvou i mou/
A poslední zbytky soudnosti
Zůstaly bezmocně viset
na vratkých křídlech rozumu.
Všechny sliby
Se změnily ve střepy
Rozbitého zrcadla
Ve kterém se každý den
Odráží mé svědomí
A kreslí stíny
Po zdech
/v komnatě princezny/.
Laskavá slova
Plynou z tvých úst
Jako barevný vodopád
Tvé ruce
Krouží
Napodobují vrány na obloze
/Asi přichází zima/
A dobro
Našlo nejkratší cestu do pekel.
Komentáře (13)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Dobrý nápad - ve sprše - tam napadají krásné věci a tahle patří mezi ně...
27.02.2008 16:18:00 | Pišák
tahle mě skutečně zaujala...a to už je co říct, protože ne každá báseň se mi tady líbí, právě tak, jako ta tvá :) opravdu se ti moc povedla
27.02.2008 14:15:00 | 0-0
Souhlasim, moc pěkná...A na 1. pohled se zdá, že má skrytý význam ;o)
26.02.2008 18:16:00 | BloodyButterfly
Souhlasím, že vratká křídla rozumu mě zaujaly na první počtení. Tvoje dílko má skvělý náboj, zaujme, rozvíří fantazii.
24.02.2008 22:19:00 | Klíček
Děkuju za komentáře i za tipy, netušila jsem, že se ta "slátanina ze sprchy" bude líbit, mám obrovskou radost.
24.02.2008 19:25:00 | Princezna.Smutněnka
