Loučení milenců II

Pár sodíkových lamp,
ozařuje pár,
vrhá stíny,
dvou lidí v objetí,
jak polibky na tváře padají,
stíny splývají,
v tělo jedno jediné,
se srdcem spojené ve dví,
duší a krví z popraskaných rtů,
nic neznaje pojem času,
stín v pravé poledne,
jak večír na stejném místě jest,
neznajíc zákonu času,
neznajíc zákonu lásky,
pár polibky stvrzují loučení,
pro několik předlouhých dnů…

Ach, má lásko,
kde jen tvůj stín v objetí jsem zapomněl,
ach, má lásko,
kde tvé srdce toulá se po hvězdách…