Lovec a šelma XXII.

Potěšen, že zahlédl stopy šelmy,
z těch druhých ho však jímá strach,
už stýskalo se mu po ni velmi,
její ladné tělo vídal ve svých snách.

Snad ty druhé, větší stopy,
nebudou pro ni nebezpečí,
kdo asi má tak velké tlapy,
najednou není mu do řečí.

Vrátil se z procházky unaven,
sklenka whisky jemně pohladila,
těmi stopami byl klidu zbaven,
třeba život svůj si uchránila.

Možná nehrozí ji nebezpečí,
pronásledovaly ho divné sny,
tahle představa mu nesvědčí,
snad obav ho zbaví příští dny.

Zatím šelma s krásným samcem
spolu toulají se krajinou,
ona nezabývá se teď koncem,
kdy opustí ji, půjde za jinou.

Užívají si krásy lovu,
kdy kořist společně chytají
a okouzleni sebou znovu,
milostným hrám se oddávají.

Lovec o několik dnů později
opět společné stopy uviděl,
jen její by snad spatřil raději,
ale proč? Trochu samci záviděl.

On mohl být v její blízkosti,
jemu patřila důvěra její,
jí vlivem pudu drtil kosti,
on viděl, jak její oči chtějí.

Lovec jí však tohle štěstí přál,
krásné pokračovatelce rodu,
její osud bude sledovat dál,
nelze se ubránit tomu svodu...