Jsi silná...

K smrti bledá bezkrevná
kam vydáš se když jsi opustila
jistoty věží svých?
Už svežest zlátnoucích luk a sládnutí úst Tě nezhojí?
Kam proplouváš zšeřelou krajinou předjaří?

Odváta za kopce, z nichž prý,
jsi skrze oblaka viděla tu tvář
pro níž se tvým šatem stane zoufalství
a v tomtou šatu s mrazivou nutností
v kalném pohledu vdechneš věčný plamen.

Pak přijde mráz a ten běs nezkrotíš
Já vzdálen v prostoru i čase
zajat v objetí bukového háje
z hudby co z dály k večeru přichází
rozeznám tvůj křik

Ty mě i já tobě oceánem mizérie
v němž za děsného dne bude zrozeno
to čemu bylo dáno mít na námi svou moc.
Já dalek tobě v čase trvání snu,
už cítím, že až se setmí vykročíš všemu vstříc.
Trpným úsměvem já uvítám ten krok...

Chceš-li, tedy tak to bude
jsi silná..