Vždyť není třeba za sebou mosty pálit,
jen tichý pláč noci, hýčká mé šediny,
jak jsme se mohli sobě tak vzdálit,
čas rozsoudil nás, „jsme oba bez viny.“
Vráskami život protkal naše tváře,
nic nevrátí se nikdy zpátky,
v krajkoví z červánků topí se záře,
pojď zapomenem na lži a hádky.
Procházky přírodou, do ní se ubírám,
vždyť u Berounky jsi mě prvně líbal,
ještě dnes ve snu v rukou ti umírám,
poslouchám háj, co líbezně nám zpíval.
Řeka podmílá skalám hluboké kořeny,
dravý proud krotí kameny v jezu,
dva lidé, co pro sebe jsou stvořeny,
se milují, pod stromem voňavého bezu.
© 2008, Sidy
ano...moudrá vílo čarodějná...všechno co ve svých verších píšeš je pravda...
11.03.2008 11:55:00 | Lota