Modelářovy ruce

Ležím v pelíšku schoulená a jen se dívám.
Vlasy co neposlechnou ti padaj´do očí.
V očích soustředěný výraz, napětí vnímám
Tvé ruce zhmotnit zázrak dokáží.

Na rukou duhu máš a od lepidla bradu
Tvé ruce právě tvoří malý svět.
Pod tvými prsty roste brána hradu,
mohutná pevnost, strom a nebo květ.

Té malé dívce, co právě svíráš v dlaních
- ne nežárlím, ani trošičku
zčervená líčko, když jí štětcem hladíš.
Já tiše čekám - už jen chviličku.

Jen co z kousku tmelu, co nudně vypadá
jak zázrakem sukénku pro ni vytvoříš
jemnou a lehkou, jíž vánek nadzvedá,
já polehoučku přisunu se blíž...

Máš rozpačitý úsměv a omluvný tón hlasu,
když odkládáš barvy a leháš ke mně zpět.
Já jsem šťastná lásko. Chci poznat Tvých snů krásu.
A teď mě hladí ruce, jež umí stvořit svět.