Ještě stále mi chybíš

Anotace: Co k tomu napsat. Není to nejlepší, co ze mě kdy vypadlo, jen mám tu potřebu nebýt v tom tak sama.

Zase mi chybíš.
Sedím tu,
sama jak můra v tmavém koutě,
čekajíc na záblesk světla.

Čekám na Tvůj pohled,
jemné pohlazení řasami.
Šveholení víček uvězněné v tichu.

Čekám na Tvůj dotek vonící po blínu.
Až všechen zmar z mé lásky neopětovené,
nahrne na mou duši rudou zloby hlínu.

A třeba jednou,
vzpomeneš si,
uvědomíš,
jak drahá Ti jsem.

Ale já už tu nebudu,
ne pro Tebe.

Zabil si mou lásku k nám,
zabil a nepochoval.

A já už tu nebudu,
vypařím se,
jako první kapka deště,
co spadla na horkou zem,
matičku nás všech.

Jen vzdychnu,
zašeptám do ticha konce,
otěhotním s deštěm.

Vzdychnu tak,
jako kdysi ve Tvém náručí.
V našich postelových válkách slasti.

Odděná jen ve studu,
jenž ani Marie neznala.

Oplakavajíc sebe samu,
zrazenou,
zlomenou v půli.

Lásko ještě stále mi scházíš...