Stromy se zelení obalují,
na louce září už několik květů,
ptáčci zde vesele zpívají,
zpívají celému světu.
Z úkrytů vynořují se všichni,
co uložili se k zimnímu spánku,
na žhnoucím sluníčku každý den
užíjívají si jarního vánku.
I zamrzlá řeka pomalu taje
a její proud zas dostává svůj starý směr,
však to moje srdce nikdy neroztaje,
díky Tobě ztvrdlo na kámen!
Píšeš krásně a to jak říkáš máš ztvrdlé srdce. Ráda bych si přečetla báseň, kterou budeš opět psát se srdcem živým a hlasitě bijícím. ST! :)
31.03.2009 19:11:00 | Anne Leyyd