Krásné vzpomínky

Když má duše bez těla
v té chvíli letěla
pohřebištěm touhy
čas zdál se tak dlouhý.

Já úplně v bezvědomí,
napůl mrtvý,napůl chromý
potácel se nad propastí
a smrt už vrněla slastí.

Dole v hloubce hučely vlny,
už jsem nevěděl jak dál.
Smutku,vzteku já byl plný.

Hvězdy se leskly ve své kráse,
jen jsem na útesu stál
a přemýšlel,kam láska schovala se?