kružnice..?

Pánové básníci, děkuji Vám, že jste...že mé rýmy se s vašimi mohou blízce proplétat:-))

16.04.2008 22:20:00 | Mirka Hedbávná

bezcílně a neseznámen
při neurčitém mysli hnutí
v pohybu na "raz dva tří"
po kruzích, co mi nepatří
čekám na své procitnutí
ve středu, kam padl kámen
***
Jiří s.

16.04.2008 21:48:00 | j.c.

žijme tak,jako by to nebylo na zkoužku,ale doopravdy a na posled a nemusíme být vždy ve středu i u tečny je krásný výhled

14.04.2008 16:22:00 | vodnař

Co je hlavním hybatelem dějin?
To je jedna ze zásadních filozofických otázek pocházející snad ještě z doby, kdy se začínaly psát dějiny lidstva.

Jenže takhle krásně poeticky ji umí položit jen opravdový básník. Ano, tím hybatelem jsou kružnice, a ne ledajaké. Kružnice žen. Žen, jejichž středy neleží (bohužel i zaplaťpámbů) pokaždé v srdci, ale o kousek níž...

Kružnice ženy v okamžik každý má střed jen pro jednoho pouze;
však do té doby, než obkreslí ji v touze.

Systém obrany proti robotům teď vyzývá mne "BIJ",
tak tedy biju, biju na buben,
chvíli s tvou básní žiju, kružítko soukám ven.
Bodám ho do tvého středu, když volá: "Ve mně žij!"

Rád obkroužím tě tuhou vždy umně skosenou,
co její hrot má sklon, by čáru vzorně psal...
Rád obkroužím tě měkkou, budeš-li chtít se mnou(t,)
ponechat si můj klon, by v tobě on žil dál...

Tvé kružnice mně zamotaly hlavu. Poté, co jsem je střet.
Jedna však zkrášlila mi den. Ta, co má zvoňavý střed.

(P.S.: "Zvoňavý" byl původně překlep!...
Zároveň se omlouvám, že můj komentář je 7x delší než tvé Kružnice..? :-)

14.04.2008 01:10:00 | Špáďa