Slyším tvé kroky v každé duze
tiše kráčet po obloze
a dech tvůj je větrem teplým
jenž ožít dává všem mým větvím
Vody tvých slov klidně plynou
pustou zemí - mou krajinou
Lačně z nebes hvězdy trhám
když mezi nimi tebe hledám
Mému srdci plamen vládne
To co zhoří nezestárne
Žár šíří se listovím
Ty jsi jimi a já ním
Jojo máš právdu, tohle mi vážně nikdy moc nešlo a ani jsem se o to nijak zvlášť nepokoušel. Možná budu trénovat a nebo to možná radši přenechám jiným :) Díky
15.04.2008 18:35:00 | Ahimsa
No, jde to vidět, že u tohoto typu básniček ještě nejsi tak docela doma. Poněkud hrbolatější než tvé přechozí, ale i tak stála za přečtení.
15.04.2008 18:27:00 | prostě Zuzana