Měsíční pouť

Měsíc zářící vysoko
bílý jako stěna
je ode mě daleko
jak láska zaslíbená...

Byl to další den
plný hořkého utrpení
zas rozplynul se sen
v lásce mi požehnáno není...

Měsíc na své pouti
nedbá na mé nářky
na to,co mě rmoutí
na nalhávání lhářky...
/Ano,láska je hnusná lhářka/

Hvězdy opět svítí
ale v mracích ztraceny
a mě není dáno býti
ani trošinku zasněný...

Sedím si tady
a myslím
na veliké vady
mého života...

Má snad cenu takto žít
a každý blbý den
víc bolesti mít
víc se trápit
s tím blbým
životem...
Má??!!
...