Anotace: Člověk leží na zádech s rukama pevně přimknutýma k tělu jako Otčenáškův Romeo a hledí ven z okna s vědomím, že je sám a že to přejde, že zítra zas jich bude víc než jeden, že snad si jen tak stýská, bez tíže na srdci.
Temnotemná noc
na sítích pavučin
se chytla řasa
jak se oči klíží
a přijde ticho na pomoc.
Za okny šum
a na polštáři
jenom jedna hlava leží,
jenom jeden tichý hlas
zpod deky zpívá pavlačím.
Za nitkou nit
si přede vlastní oprátku
lituje, že zůstal sám
jak boží muka v polích
jak sen spadnul ve vlastní síť.
Nechal ji tam,
někde za okny, samotnou
jako Ježíše na kříži
jako Marii Magdalenu
jako řasu v síti z pavučin.
pripomína mi to nedvědovku:
"Chtěl jsem to ráno,
kdy naposled snídal jsem s tebou,
ti říct, že už ti nezavolám.
Pro jednu pitomou holku
pro pár noci touhy
podved jsem všechno
o čem doma si sníš.
Teď je mi to líto."
Napiš jim to ... i té pitomé holce i té druhé.
Pravda bolí ale osvobozuje ...
Dej jim šanci alespoň Tě pochopit ... Třeba dovedou i odpustit ...
23.04.2008 23:40:00 | Romana Šamanka Ladyloba